Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočceDumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.
V PET si dnes přečtete: PSI: Jak se Betynka ztratila (Pavel Doktor)
10.5. Měření koček - 21. díl (Lenka Prokešová, Martin Dvořák, Eva)
9.5. Měření koček - 20. díl (Fridrichovi, Renata Holubová, Bára, Andrea Moserová, Božena Musilová)
Neviditelného psa čtu už dlouho a zavedení kočičí rubriky mě opravdu potěšilo. Teď už nekrmím známé pouze tím, co prováděli moji drazí čvernožci, ale také tím co jsem vyčetla v psovi-kočce. Měření koček mě postrčilo k zaslání příspěvku o mých čičanech.
Pocházím z vesnice a kočky mě provázely celým dětstvím. Už jako mimino jsem byla hlídaná kočkou, která nemohla mít koťata, a tak si to mnou vynahrazovala. Szly jsem si sušila o kočičí kožíšek a do sklepa jsem si nosila sebou kocoura, abych se nebála. Prostě kočka je vždycky můj kamarád.
Když jsem po pobytu v Praze i Brně přestěhovala s manželem na vesnici. První myšlenka byla, pořídím si kocoura. A tak jsem si zamluvila první kotě, o kterém jsem se dozvěděla.
První problém zněl, jak vytvořit společné soužití naší tříleté fenky Vrány a kotěte. Vrána, do té doby jedináček, strašně žárlila a prováděla útok na každého psa nebo dítě, ke kterému jsme se jen přilížili. Mimo to honila vše co se pohnulo, jak velí psí přirozenost. Tak jsme si kotě vzali jěště hodně maličké a s obavami nesli domů. Mourovaté kotě jsme položili před Vránu se slovy: "To je tvoje štěnátko, starej se" a pak jsme se od kotěte odtáhli. Vrána kotě hodinu olizovala a postrkovala se značně smíšenými pocity a projevy. Za chvíly bylo kotě celé mokré možná i trochu vyděšené, ale jinak v pořádku. Pak jsme kotě jí kotě sebrali, schovali do tepla a nechali v klidu vyspat. Vrána se o kotě částečně starala a žádné sbližovací problémy nenastaly. Kocour od té doby má Vránu nejraději z celé rodiny a žárlit můžu jenom já. Kotě jsme pro jistotu pojmenovali Kiki, co kdyby se ukázalo, že to není kocour, ale kočka. Kamarádi nám kocoura překřtili z původního Kiki, Kikin na Kinkin. A když je protivný, říkáme mu Hrududu.
Protože jsem manželovi často vyprávěla o svém nejoblíbenějším zrzavém kocourovi z dětství, tak mi u příbuzných našel a přinesl rezavé kotě. Je to ten nejhezší dárek, který jsem kdy dostala.
Kotě bylo nejmenší, nejumazlenější a nejuvřískanější ze všech podzimních koťat. Všichni si mysleli, že nepřežije týden, natož zimu. Podcenili mě i kotě. Po třech měsících bylo kotě největší ze všech. A z původní mrňavosti mu zůstalo jen jméno Mrnísek. Do očkovacího průkazu mu manžel napsal Mr. Nísek, aby to neměl tak jednoduché.
Vrána přijala nového nového kocoura chladně, a on ji má docela rád, někdy si i spolu hrají. Jediný kdo spustil kravál byl Kiki, kterému v té době byl rok a půl. A od té doby je často Hrududu. I když jsme dali Mrníska vykastrovat, aby se neprali, stejně ho Kiki bere alespoň jako soka doma a u misek.
Podle návodu v únorové Dumce čekáme s Dumkou na míry Vašich koček a kocourů (případně i s obrázky v JPEG) - momentálně mám míry na :-)82 koček a 82 kocourů :-). (A dneškem je to zase plichta :-).)
Jak jsem slíbil, o víkendu jsem trochu potrápil našeho kocoura a zjistil jeho "míry". Hmotnost je asi o něco nižší, než bývá u něho obvyklé, neboť právě minulý týden probíhalo v nejbližším okolí (které on nazývá svým teritoriem) období, kdy z neznámých důvodů všichni kocouři mají snahu utíkat ze svých domovů.
